Zkrátka deponyho skládka

a ačkoliv to už neumím tak ocenit jako lidi z mého okolí, vnímám jisté záležitosti jako něco, co se nemusí dít každý den. Teke mi kdysi řekla, že kdyby měla život takový jako já, asi by nevěděla, co dřív dělat. Když vyrůstáte v hektickém životě, nepříjde vám to...
Sobotní dopoledne jsem odpočíval, protože jsem tu noc poněkud ponocoval, abych se nějak rozptýlil. Odpoledne mi napsala Adélka, že náš kamarád Marián bude vystupovat v ZOO v nějakém šermířském představení. Odsouhlasil jsem to. Následně mi bylo připomenuto, že má Adélka svátek. Do ZOO jsme dorazili o půl osmé – já nikdy jsem tak pozdě v ZOO nebyl. Jako malý (bylo mi asi 10) jsem chodil do teraristického kroužku, který ZOO provozovalo a možná ještě provozuje a to jsem zase chodil v nekřesťansky ranních hodinách v sobotu. Pro Brňáky – jen si představte tu vzálenost Líšeň, konečná 8 až Bystrc, Zoologická zahrada. A to jsem tam měl v půl deváté být. Takže večerní návštěva byla pro mne taky premiérou. Zjistili jsme, že ono představení se koná až úplně nahoře. Jediné zvíře, které se mi podařilo zaregistrovat byla tahle kočička. Jinak díky své šerosleposti jsem neviděl nic – jen pak komáry, kteří lítali kolem mne a snažili se sosnout si mé krve. Když představení skončilo, zašli jsme se mrknout ještě na hady, leguány, kobylky, želvy a surikaty a pak jsme zamířili do města – do Áčka. Má obava, že bude plno, se nevyplnila – vypadá to, že homosexuální část obyvatel Brna buď ve velkém emigrovala a nebo se stalo něco víc nepředpokládaného, a to, že by se otevřel v Brně pro buzny víc přitažlivější podnik. Zůstali jsme tam až do půlnoci a pak se každý rozjel domů.

Na nedělní dopoledne (skoro poledne) jsem byl vytažen Jítuškou i přes mé nechutenství k tomuto směru na CIAF (czech international air fest) do Slatiny – Tuřan. Nemám rád letadla, armádu, rozdíl mezi stíhačkou a helikoptírou poznám jen díky vrtulkám a piloti, o nichž Jiťulka básnila, byli průměrní – až asi na tři výjimky. Přesto se mohu pochlubit tím, že jsem tam byl, viděl vznášedlo, viděl jak ty vojenský plechový věci lítají, od Jítušky jsem dostal celkem podrobný (zcela nadšený) výklad o jednotlivých modelech a pak jsem už čekal na Horneta (poslední stíhačka, která Jitušku zajímala), abychom se pak mohli odebrat pryč. Byla tam hromada lidí, spousta stánků (stánkaři si to popletli s vánočními trhy evidentně) a taky hluk. Přesto Jítušce děkuji, že do mne investovala volnou vstupenku, neboť bych jinak platil plné vstupné v hodnotě 300,- (tak to by mě tam teprve neviděli:)) – a tady ještě jedna fotka, jak mne Jítuška fotila s čapkou.
19:20 | | stalo se